Pastelka je poměrně skladná, a vejde se i do té nejmenší kabelky. Její aplikace je snadná a můžete ji aplikovat (ty zručnější) i bez zrcadla (já si tedy netroufnu). Nejlepší na pastelce je to, že se na rtech nerozpíjí a nedělá barvené mapy. 

Krásný den Vám přeji, chci Vám ukázat jednu nádheru, kterou si jen tak nemůžu nechat pro sebe. Dřevo, kde se podíváte. Sama jsem bydlela v době, kde bylo všude dřevo a tak jsem si na to zvykla, že se mi to ohromně začalo líbit. Teď mám pokoj obložený dřevem a nestěžuji si. Jen se mi teď čím dál více líbí styl, který můžete vidět na fotkách a určitě v mém budoucím době/bytě chci alespoň jeden takový pokoj, prosíím.

fotografie z www.pinterest,com 

Můžete mě tam sledovat : TADY

V první řadě budu mluvit o knize Příliš mnoho Katřin od Johna Greena. Nepočítala jsem s tím, že by tato kniha byla špatná, žádná kniha od Johna není špatná. Příliš mnoho Kateřin je kniha plná matematiky, lásky, podvodů, ale i radosti. Kniha mě vzala za srdce. Jen mě mrzí její celkem nezajímavý příběh.. Můžu říct že z celé série knih od Johna je tato nejméně zajímavá, ale pořád je velmi dobrá! Knihy od Johna nikdy nezklamou, a tato kniha taky nezklamala, jen její konkurence v Hledání Aljašky nebo v Hvězdách či Papírových městech ji trochu předčila. 

Druhá kniha o které Vám chci říct se jmenuje Eleanor & Park od Rainbow Rowell. Líbila se mi hned od začátku. Je to kniha o nedokonalé slečně co se přistěhuje do nového města a nikoho tam nezná až nakonec potká ve školním autobuse kluka, který je jiný než všichni ostatní. Začnou se bavit až z toho vznikne láska, která bohužel končí né moc dobře. Tuto knihu si určitě někdy přečtu znova, má nádherný příběh a skvěle se čte, je napínavá a rozhodně ne předvídatelná. Určitě ji mohu doporučit.

V této době čtu knihu Život jedna báseň, ale zatím mě tedy moc nezaujala, uvidíme jak se to vyvine v další části knihy a určitě Vám dám recenzi na blog. Jaká je Vaše oblíbená kniha? 

V tomto článku bych Vám chtěla představit moje nejoblíbenější růžové rtěnky, které nosím nejčastěji. Tyto barvy opravdu vytahuji hlavně na jaře a v létě, ale nezapomenu na ně ani v zimě. 

Předem se omlouvám za poškrábané a oprýskané obaly, ale jde vidět, že je používám. Rose of attraction, je spíše balzámek, o kterém píšu zde. Ano, příliš slavně o něm nepíši, ale když už nechci nic výrazného, ale něco přitom chci, vždy sáhnu po tomto color whisper. Vivid rose je hodně sytá růžová, kterou ven vytahuji když mám opravdu chuť na něco výrazného, a chci na své rty poukázat. Její výdrž je hodně dobrá, jelikož je hodně suchá. Ale to mě osobně nevadí. Cotton candy je hodně žvýkačková růžová, kterou mám hrozně ráda. Je velmi příjemná na rtech a ráda ji nosím k výrazným tmavým očím. Juicy bubblegum je opravdu už žvýkačková barva, kterou taky vytáhnu tehdy, když něco na rtech chci mít a chci si trochu připadat jako "holčička" :D Ano to je hodně zvláštní přirovnání, ale tato barva mi připomíná rty panenek. 

Swatche (dvě vrstvy)

Jaký je Váš wishlist na Jaro/léto? Máte něco podobného? :) Přeji Vám krásný den :)

Vaše Simona

1 misku (200 g) jemných vloček (nebo celé vločky rozmělníte)

1 vajíčko

2 PL medu 

1 lžičku oleje/kokosového oleje

oříšky/semínka

1 lžičku hladké mouky/proteinu

Dneska byl den jako každý jiný, pátek, kdy přijedu domů ze školy, najím se konečně nějakého teplého jídla a jdu za pár hodin cvičit. Normální páteční rutina. Dneska jsem se rozhodla jít běhat. Dokopat se k tomu byl zase nadlidský výkon, ale už půl roku běhám, tak proč ne i dnes? (Ještě když jsem si dala Frapuccino ze Starbucku :D)

Oblékla jsem své tyrkysové legíny, barevné botky, čelenku a to nejdůležitější v běhu.. sluchátka. 

Ze začátku, jak jsem začala běhat, tak jsem sluchátka nesnášela. Hrozně mě otravovala a hlavně jsem neslyšela svůj dech a tím pádem jsem se nemohla nijak naučit jej ovládat. Dirigovat svůj dech natolik abych uběhla alespoň jeden kilometr. 

Poslouchala jsem ho. Můj dech byla moje hudba. 

Později, jak už jsem začala běhat větší vzdálenosti, a dech mi nedělal problém, jsem se začala nudit. Hlavně tedy v posilovně, kde tedy hudba hrála, ale taková hudba, co hraje v naší posilovně, patří spíše do uspávací místnosti.. A to dalo šanci zase sluchátkám. 

Běh mě začal více bavit, už jsem se tolik nenudila a mé běhy byly delší a intenzivnější. Hlavně podle toho, co jsem si do uší pustila za hudbu. Mám velkou představivost a dnešek byl tím důkazem... Utíkám a najednou slyším hudbu na kterou si představuji taneční vystoupení naší třídy na našem maturitním plese. Další písnička mi vnukla myšlenku, že tu písničku zpívám před publikem na koncertě... a v tu ránu.. šest kilometrů v nohách. 

Vůbec mi to nepřišlo, bavila jsem se a zabavila se i při takové činnosti jako je běh. 

Uvidíme, jaké představy budou příště..

Dneska jsem si šla konečně po dlouhé době (asi dvou dnů) zaběhat ráno na lačno. Samozřejmě jsem za tři-čtvrtě hodiny přišla unavená a hladová a tak mě nenapadlo si udělat lepší snídani než Vločkovou kaši se skořicí, medem a kakaem. Samozřejmě to bylo jídlo, které jsem si nedělala poprvé, ale dneska mi tak chutnala, že se o ni musím s vámi podělit.